Kaple Panny Marie

Vysocká kaple zvaná Bojatín, kde prý dřív žil poslední poustevník v tomto regionu, byla v roce 2006 opravena a byla zrekonstruována i studánka s léčivým pramenem. Studánka byla považována za léčivou zejména na dětské nemoci, a proto jako poděkování za uzdravení věšely maminky na planou hrušku u studánky dětské košilky. Dnes vede k pramenu cesta osázená okrasnými květinami a bylinami. 

Pověsti o kapli Panny Marie zv. "vysocká"

V roce 1706 byla postavena kaple poblíž léčivé vody, ke cti Panny Marie.
Kdo dal podnět k postavení kaple není nic určité.
Pověst vypráví: Panna Maria se zjevila pasačce a vytlačila patou důlek, z něhož vyprýštila voda, která byla léčivá na vnitřní nemoci.
Pověst druhá sděluje: oráč vyoral tam na poli obraz P.Marie a ta se mu pak zjevila a že bylo právě poledne, vytlačila patou důlek, z kterého vytryskla voda a té se pak voli oráčovi napili.

K této kapli se scházel lid z celého okolí při poutích, které bývaly slavné. I nad studánkou byla sroubena dřevěná kaplička.

V roce 1783 při rušení kostelů za císaře Josefa II. byla hlavní kaple zbořena a nad studánkou zůstala kaplička nadále. Pověst o zrušení kaple uvádí: Když kaplička zapálena, obraz Panny Marie zůstal nedotknut, i byl tento obraz donesen lidem do kostela v Újezdě, ale vždy byl ráno nalezen na spáleništi. Až teprve tento obraz byl volmi převezen do kostela, tak tam zůstal až dodnes. Pravděpodobně se jedná o obraz plastický, který byl vsazen do hlavního oltáře a který se po postavení nového oltáře nachází u boční stěny chrámové.

V roce 1870 byla postavena nová kaple.

Léčivou moc vody připisoval zdejší lid Panně Marii snad od postavení první kapličky. Ještě do nedávna chodili lidé i z dalekého okolí pro vodu do kapličky k omývání nemocných. Ten kdo šel do kapličky pro vodu nemocnému, vzal jeho starou košilu, někdy i kus košile a zavěsil tuto na blízkou hrušeň. Toto prádlo se obětuje asi od té doby, co prý ze Sehradic byl dovezen chromý k této vodě. Než vešel do kapličky se studnou, postavil si svoje berly do dutiny plané hrušně. Po kolenou doplazil ke studni, omýval své bolavé nohy touto vodou a při tom se modlil. Setrval tam dlouhou chvíli, pak povstal a odešel k vzdálenému povozu, aniž by se vyl vzpomněl na berly v hrušni uschované.

Z Vlachovic, ba dokonce i z Divnice byly nemocné osoby uzdraveny vodou z kapličky, a tak ještě v letní době při mariánských svátcích je vidět chodit dvě stařenky z Vlachovic ke kapli pro vodu s nádobami.

Barcůch František z Vysokého Pole č.35 vypráví to: "můj syn Jan byl na léčení ve zlínské nemocnici. Bylo sním zle, vydal jsem se za ním, abych ho ještě uviděl živého. Vzal jsem si prázdnou sklenku a šel jsem nejprve do kapličky, nabral vody, pomodlil se a šel do Vizovic na vlak. Přijel jsem do nemocnice, ale na té světnici co ležel, již nebyl. Ptal jsem se doktora, co je se synem a ten mě řekl, že již zemřel a leží v márnici, kde bude na něm provedena pitva. Zašel jsem tedy do márnice, pomodlil se u syna, který ležel nehybně na stole, omýval jsem ho vodou z kapličky a pojednou syn Jan otevřel oči. Ani jsem tomu věřit nechtěl, ale když sebou pohnul, věřil jsem tomu, že je živ. Pomohl jsem mu slézti se stolu a dovedl ho k doktorovi, který ho léčil. Nechtěl tomu ani uvěřiti. No tak vidíte, Janek je zdráv jako dřív a tomu pomohla jedině voda od Panenky Marie!"

Voda z kapličky byla dána na chemický rozbor do laboratoří a bylo zjištěno, že obsahuje prvek radium, proto ta léčivá moc. V letních měsících, když je bouře na obzoru, málo kdo se schová do kapličky před nepohodou, neboť zde v okolí kapliček blesky se obzvlášť stahují a proto lid tvrdí, že tato půda skrývá v sobě železo nebo jiné kovové prvky.

Kamenný kříž s ukřižovaným ježíšem Kristem postavený v roce 1777, nese znak erbu knížete Smila ze Střílek. Zdá se, že tento kříž byl postaven na místech zrušení kaple, neboť jsou zde patrny jakoby zbytky základů z kamene.

Další pověst vypráví o postavení nové kaple, která byla postavena v roce 1870 - "Z Vizovic Kolének prodal svoji ženu a děti za peníze, protože byl lakomý. Ve svém stáří výčitky svědomí počaly hrýst jeho duši, až konečně se dal na pokání a želel svého skutku. I počal se stranit lidí, postavil si poustevnu v místech poblíž bývalé kaple. V poustevně měl jen stůl a na něm lidskou lebku, v koutě prostou postel. Žil poustevnickým životem. Chodil na poutě blízké i vzdálené, dělal sbírky na postavení nové kaple, až za přispění občanů, kteří ho též živili, byla kaple postavena. Ze dřeva vytesal sochy slovanských věrověstů bratří Cyrila a Metoděje, které jsou ještě dodnes ve výklencích v průčelí kaple. Dřevěný kříž v délce asi 1 m i ukřižovaným Ježíšem, kterého vytesal též ze dřeva, nosil sebou na svých cestách a který je dodnes v malé kapli u vody.

Kdy byla postavena zájezdní hospoda poblíž kaple, není možno zjistit.